Louka na Školenách

Jak jsem se vrátil na půdu svých předků, aniž bych to věděl

Přes 15 let hospodařím na louce na Školenách, jedné z osad Starých Hamer. Od začátku je pro nás klíčová: je na místní poměry velká a leží kousek od naší usedlosti.

Když jsem ji kupoval, nevěděl jsem, komu původně patřila. Jen jsem na ní pokaždé měl takový zvláštní pocit. Těžko se to popisuje. Myslím, že ho měla i moje babička Anna. Často vzpomínala, jak jako malá chodila na Školeny pomáhat okopávat brambory.

Pak jsem se pustil do rodokmenu. S pomocí Claude Code jsem prošel staré matriky a pozemkové knihy a zjistil jsem, že tuhle louku v roce 1733 koupil podle všeho můj předek Václav Kaniak, fojt z Bašky. Po něm ji převzal jeho syn Ignác a pak Ignácův syn Matěj, můj prapraprapradědeček.

Fojt z Bašky

Celý příběh začíná v Bašce u Frýdku-Místku, asi dvacet kilometrů odsud. Na začátku 18. století tam byl fojtem Ondřej Kuboň. Fojt byl něco jako dnešní starosta, jen ho nevolili sousedé, ale dosazovala ho vrchnost.

V lednu 1706 si jeho dceru Barboru vzal Václav Kaniak z Raškovic. Louku na Školůvkách, jak se tehdy Školenám říkalo, koupil Ondřej Kuboň už v roce 1714, po janovickém fojtovi Ondřeji Fucimanovi. To je nejstarší majitel, kterého umíme jmenovat. Václav ji po tchánovi užíval. Po tchánově smrti se Václav stal fojtem a v roce 1733 vyplatil ostatní dědice po Kuboňovi, sestry své ženy, a louku si nechal zapsat na sebe.

Matriční zápis o sňatku Václava Kaniaka a Barbory, 1706 — **Svatba Václava a Barbory, 1706.** Zápis je česky: „Waclaw, syn nebožtíka Bernata Kanioka z Raškovic, s Barborou, dcerou Ondry fojta z Bašky.“

První chalupa na Školenách

Louku po Václavovi převzal jeho syn Ignác a po něm Ignácův syn Matěj. Ten si ji od otce převzal oficiálně 18. ledna 1783, zápisem do pozemkové knihy. Stojí v něm, že dostává „louku i s chalupou na ní stojící“ za sto zlatých, k tomu koně, dvě krávy, pluh a brány. Otci zůstal výminek, tedy právo dožít na statku a nechat se synem zaopatřit.

Starší zápisy mluví jen o louce, tady se na ní poprvé objevuje chalupa. Od roku 1805 nesla číslo 144. Usedlost je tam dodnes, jen má číslo popisné 105.

Pozemková kniha Starých Hamrů, kup Matyáše Kaniaka, 1783 — **Pozemková kniha, 18. ledna 1783.** Nadpis „Kup Matthiase Kaniaka“. Nad ním je pozdější poznámka, že chalupa dostala v roce 1805 číslo 144.

V padesáti letech, v únoru 1810, se Matěj oženil podruhé. Vzal si Annu, dceru mlynáře z Raškovic. V listopadu 1818 se jim narodila dcera Magdalena.

Matriční zápis o sňatku Matěje Kaniaka a Anny Ondračkové, 1810 — **Svatba Matěje a Anny, 13. února 1810.** Uprostřed je číslo domu 144. Ženichovi je 50, nevěstě 28.

Matriční zápis o narození Magdaleny Kaniok, 1818 — **Narození Magdaleny, 11. listopadu 1818.** Otec „Matth. Kaniok“, matka „Anna geb. Ondraczka“.

Statek pak zůstal synům. V roce 1819 ho Matěj přenechal Josefovi a v roce 1841 ho od Josefa koupil jeho bratr, Matěj mladší. Kaňákové na Školenách žijí dodnes.

Magdalena jde dolů na Luh

Magdalena na Školenách nezůstala. V roce 1853 se vdala za Josefa Dužího a odešla dolů k řece, na Luh u Ostravice. Duží tam měli chalupu už od roku 1698. Luh ležel u řeky pod Garbovicemi, u odbočky na Samčanku. Dnes je podle všeho pod hladinou přehrady Šance.

O rok později se jim narodil syn Ondřej. Za kmotra mu šel Matěj Kaniak ze Školen, nejspíš Magdalenin bratr. Rodina na kopci a rodina u řeky se tak držely pohromadě.

Matriční zápis o narození Ondřeje Dužího, 1854 — **Narození Ondřeje, 14. listopadu 1854.** Otec „Joseph Duży“, matka „Magdalena geb. Kaniok“, vpravo kmotr „Mathias Kaniok“.

Magdalena zemřela v roce 1866, ve 48 letech.

Řeznictví na Svobodisku

Ondřej se usadil na Svobodisku, v domě č. 199 u cesty ke kostelu. Chalupa stála u potoka Buřák, který pramení o kousek výš na Buřance, kde má dnes sídlo naše farma. Ondřejův syn Alois byl řezník a v domě měl řeznictví. Tam vyrůstala moje babička Anna. A odtud chodila jako malá na Školeny okopávat brambory, tam, odkud pocházela její prababička Magdalena. Nevím však, jestli to babička věděla, každopádně nám to nikdy neřekla, a bohužel jsem se jí na to nestihli zeptat.

Přehrada

Pak přišla přehrada Šance. Dům č. 199 zanikl kolem roku 1969, a nejspíš i Luh, kde Duží hospodařili od roku 1698. Babička, táta a celá rodina se museli z Hamrů vystěhovat. Babiččin bratr Alois Duží si postavil dům na Lojkasčance a zůstal zde až do své smrti.

Skoro 300 let jsme tu žili a hospodařili. A pak jsme museli odejít.

Zpátky na louce

Ve 20. a 30. letech 19. století nechal stát zaměřit a zakreslit každé pole v celém Rakousku. Vznikly tak mapy stabilního katastru, na kterých je u každého pozemku číslo domu, ke kterému patří. Staré Hamry se mapovaly v roce 1836.

Na té mapě jsou pole a louky Matějovy usedlosti jeden souvislý celek a na každém z nich stojí číslo 144.

Mapa stabilního katastru z roku 1836, pole a louky č. 144 na Školenách — **Mapa z roku 1836.** Na každém poli a louce stojí „N° 144“. Na jedné z luk je rukou připsané i jméno Kaniak.

Když jsem tu starou mapu položil na dnešní katastr, moje louka kopírovala obrys Matějových pozemků skoro přesně. Sedí i výměra. V roce 1783 měla louka 12 jiter a 120 sáhů, jak se tehdy měřilo, a to je necelých sedm hektarů. Moje louka má dnes sedm hektarů.

Mapa z roku 1836 s obrysem dnešní louky — **Stará mapa s dnešní loukou.** Červeně je obrys louky, na které dnes hospodařím, modře stavby usedlosti č. 144.

Prapraprapradědeček Matěj tuto louku kosil před 240 lety. Babička na Školenách okopávala brambory. A já tu dnes kosím a pasu zvířata také.

Jakým řízením osudu se člověk vrátí na půdu svých předků, aniž by věděl, že se vrací?

Poděkování. Bez webu historiestarychhamer.cz Jana Jančury, jeho opisů pozemkových knih a matrik a staré mapy zarovnané na dnešní souřadnice bych tenhle příběh nikdy nedal dohromady. Děkuji.

Odkud to vím

Zápisy přečtené na skenech Zemského archivu v Opavě: převzetí louky 18. 1. 1783 (pozemková kniha G 593, fol. 384), převody 1819 a 1841 (G 593, fol. 385), svatby 1706 (matrika Dobrá, Fr V 6, sn. 22), 1810 (Komorní Lhota, ET III 3, sn. 47) a 1853 (ET III 4, sn. 41), narození 1818 (ET III 2, sn. 38) a 1854 (ET III 5, sn. 52), chalupa Dužích č. 157 (G 593, fol. 643–645).
Roky 1714, 1733 a 1751: louka na Školůvkách, Kniha velkých luk G 573, fol. 224 a 224v, čteno na skenu (kurent): koupě Ondřejem Kuboněm po nebožtíku Ondřeji Fucimanovi, u kterého je mezi řádky připsáno „fojtu janovském“ (čtení nejisté), a koupě Václavem Kaniakem, fojtem, s vyplacením Kuboňových dědiců; rok převodu na Ignáce se mi na skenu přečíst nepodařilo, uvádí ho opis a kronika (1751). Fojtství Bašky od 19. 12. 1719 je podle gruntovní knihy Bašky G 495, fol. 15, v opisu na historiestarychhamer.cz (originál není digitalizovaný).
Pravděpodobné, ale bez výslovného slova „syn“ v zápisu: Václav jako otec Ignáce a Ignác jako otec Matěje (pozemkové knihy G 573 a G 593 a kronika obce); fojt Ondra z matriky 1706 jako Ondřej Kuboň z gruntovní knihy Bašky.
Převzato z Historie usedlostí obce Staré Hamry na historiestarychhamer.cz (kolektiv autorů, bez dokladu v pramenech): dnešní číslo popisné 105, Kaňákové na Školenách, dům č. 199 na Svobodisku a jeho zánik kolem roku 1969.
Překryv map jsem udělal sám z mapy stabilního katastru (Archivní mapy ČÚZK) zarovnané správcem historiestarychhamer.cz a z dnešní katastrální mapy. Přesnost je na desítky metrů.